Na skok do Afgánistánu

Ne, nebyla jsem tam. Dostala jsem se tam díky knížce Do temnoty od Pavla Stehlíka. Dostala jsem ji k Vánocům, ale našla jsem si na ni čas až před pár dny. Mě osobně ohromila. Ač jsem žena, jeho příběh mě vzal za srdce. Opravdu mě donutila přemýšlet. Nikdy jsem si nedokázala představit, jaké to tam je. Knížka je navíc suprově napsaná, jsou tam použity vulgarismy, ale co, ja bych byla na jeho místě taky sprostá, jak dlaždič.

Příběh začíná různými výcviky. Mě osobně zaujalo vyprávění o tom jak museli jít X kilometrů, aniž by je chytli policajti a museli to zvládnout do určitého času. Přesně jak z filmu Copak je to za vojáka. :D

Pak odletěl do Afu na půl roku na misi. Věnoval se nástražným výbušninám a zdravotnictví. Byl na několika patrolách a já díky němu začla chápat, jak to tam funguje, jak náročné to tam je. Jací talibanci jsou srá*ové, opravdu mě to pohltilo.

Jednou, když byl na základně v Shanku, přilítly rakety na místo, které 3x před tím přešel, bohužel to schytali američtí vojáci. 

Všechno vám to tu nebudu vyprávět, jen si to přečtěte.

Nejvíc mě ohromil konec. P. Stehlík po příletu zpět do ČR začal mít problémy s krkem, bolelo ho za krkem až tak, že nebyl schopný vstát, ze začátku tomu nevěnoval pozornost, říkal si, že je to těžkou zátěží na misi. Když už nemohl vstát a prakticky si musel hlavu podpírat, tak jel do špitálu. Na RTG mu zjistili, že má zlomenej krční obratel. Doktoři se divili, že ještě vůbec chodí. Poslali ho na CT, kde mu sestřička řekla, ať si počká 2 měsíce. Na to ji p. STehlík odvětil, že si myslel, že Vojenská nemocnice je primárně pro vojáky a že už hlavu ani neudrží. Na to konto sestřička zmlkla a vše zařídila. Finální konec a diagnozu vám neřeknu, tu si přečtěte. :P

Ta kniha mě ohromila, i pan Stehlík. Zažil to, co jiní nezažijí ani za celý život.




Kniha mě donutila se zamyslet. To co je pro vás samozřejmost, není tak úplně samozřejmost :D

Takže, kdo si myslí, že vojáci jsou jen zelení mozci, nebo že jsou žoldáci, tak tu vůbec nic nekomentujte a radši tento článek přejděte. V lepším případě si přečtěte tuto knihu a třeba změníte názor.

Doufám, že jednoho dne budou mít čecháčci takovou úctu k vojákům jako jiné národy, páč oni si ji zaslouží.
Jak mi sám napsal: Jen mrtvé ryby plavou s proudem.

Tak to je asi tak všechno pro dnešek.